Alraune, to "ženská uhání chlapa" mě taky vždycky uráželo, stejně jako mě hluboce rozčilovaly knihy, kde muži akčně jednali a ženy doma vzdychaly. A jak miluju ruskou literaturu, Annu K. jsem nikdy nepochopila a lezla mi krkem - z mého hlediska je měla praštit tupým předmětem oba. A o beruškách z broučků jsem měla mínění nevalné už jako předškolačka, když jsem je četla

Akorát ve mě je to nastavení - chci-li mít děti, nejdřív se vdám. Nechce-li si mě vzít, nazdar bazar, smůla, děti s ním neplánuji - pro mě to je "nechce se zavázat, že se mnou hodlá zůstat, já s ním tudíž nebudu riskovat nesmazatelný závazek typu potomstvo". Takže jsem se po výšce vdala, celkem samozřejmě. A vím jistě, že kdyby si mě tehdy brát nechtěl, tak láska neláska, pro mě by to znamenalo, že po pěti letech chození si není jistý, jestli se mnou hodlá zůstat - takže bychom se rozešli. Proto nemám pocit uhánění, protože tam u mě vždycky bylo "Nechceš? Nech být," i když věděl, že se vdávat chci.