Měla jsem a mám to podobně se všemi 3 dětmi, momentálně nejmladší si ještě drží svoji "dietku", ikdyž už se taky hodně zlepšil. Moje zkušenost - donutit ochutnat třeba i násilím (otevřu pusu a strčím malinký kousek - jak řvou, tak to vždycky nějak propašuju - bez toho by prostředňák byl asi dodnes na suchých těstovinách a rohlíku (nic jinýho nejedl) ale zároveň vyčkávat, s postupem věku děti začnou jíst další jídla, největší změny - rozšíření jídelníčku u mých děti probíhaly kolem 5.roku. Sice ještě hodně zdaleka nejedí všechno, ale dneska už to neřeším - uvařím, musej aspoň ochutnat a pokud nejedí, jdou od stolu a nedostanou nic jinýho (což klukům teda vůbec nevadí, dcera už dobrovolně něco sní, ikdyž jí to nechutná - resp. vybere to chutnější, zbytek nechá, ale je jí už 12, hodně roste a má prostě hlad). Dceru jsem nutit nemusela, postupem času začala jíst další jídla sama, nejmladší to dělá stejně (jsou oba panna), prostředňák je tvrdohlavej a tam to muselo jít násilím, byl hodně hubený, ve školce si stěžovali, že za celý den nepozře ani sousto, musela jsem to vyřešit radikálně - násilím vpravit jídlo do pusy, vydržel ho mít v puse i 3 hodiny, pak to vzdal a snědl to - pomohlo to, za 3 měsíce jedl téměř všechny hlavní jídla (myslím hlavně přílohy a maso, sýr,...), ale stálo mě to hodně nervů a je to tedy hodně i o povaze dítěte, člověk musí tak nějak odhadnout, co na něj zapůsobí a čím mu ale zase neublíží. Třeba jemu by 3 denní hladovka asi nevadila, jí strašně málo i teď.