qwerty, kamarádky jsou, ale ony se postaví ke školce a půl hodiny mluví, nejsou si třeba někam sednout, nepozvou domů a na mé pozvání nereagujou, co si neřekneme ve škole a školce tak už nepokračuje a já zdrhám protože musím vždycky ještě vyzvednout druhého, takže se trhnu, prostě obrovké domy, obrovská hospodářství, kde žije více generací a ty rodiny si jakoby vystačí samy se sebou a se zdvořilostním popovídáním někde na ulici