Nezaměřuj se na to, kolik písmen synek zná a jestli si hraje doma na školu. To je absolutně nedůležité. Spousta rodičů argumentuje právě tvými slovy: on už umí to a to, počítá do desíti, pořád leží v knížkách o dinosaurech nebo vlacích, nejradši by jen sledoval dokumenty o podmořském světě apod. Jenže ten stejný klučina se málem rozpláče, když ve školce nemůže najít svou bačkoru, místo aby ji začal hledat, požádal někoho o pomoc s hledáním... A v tom je ten rozdíl. Dítko musí být "životaschopné", musí být rozhodné natolik, aby si dokázalo poradit se základníma věcma. Leccos plyne taky z povahy a nezlepší se to ani za další rok ve školce. A to je právě na Vás abyste sledovali, odhadli příp. se poradili. Bude prima když bude kluk v hodině ve všem napřed, to ho určitě bude bavit maximálně, ale co to všechno ostatní? Bude to v rovnováze? Zvládne přesuny do školní jídelny narvané staršíma školákama? Poradí si bez zapomenutého čipu u dveří školy?
Snad mi rozumíš, máte to třeba u Vás jiné, malou školičku, kde tyhle aspekty odpadají. Ale celkově by se měl ve škole cítit dobře, samostatnost je nutná. Hodně štěstí při rozhodování