já řvu smíchy u mnoha knih. přehrávám si totiž v hlavě ty scény a někdy prostě nemůžu ani pokračovat ve čtení, jak se směju.

pamatuju si, jak jsem kdysi četla jednu knížku se série o Muminech, kde byl obrázek, jak se Čenich dusí. Smála jsem se tomu v autobuse tak strašně, že se smála půlkua autobusu se mnou, tekly mi slzy:)

V dětství Pippi, Děti z Bullerbynu, Saturnin, Tři muži ve člunu, Já a tropy,....

Pak samozřejmě Zeměpolocha (teď se asi po stopadesáté bavím Otcem prasátek, tu čtu vždycky na Vánoce), Pandemonium, Doupě latinářů...

Je jich tolik a všechny je miluju