Tušila jsem, do čeho zase lezu, ale stejně jsem si to přečetla.
Dan Brown se mi dobře čte (kromě Digipevnosti), ale koncem to vždycky totálně potento.
Inferno se mi (teda kromě toho konce) líbilo moc, ale asi taky proto, že mám velkou slabost pro Florencii, Benátky i Istanbul a všechny ty památky mám několikrát prolezlé a taky jsem tam byla na VŠ exkurzi v rámci dějin umění. Teda samozřejmě jsem neprchala žádnýma chodbama ani necourala po trámoví v Uffizi, že.
Ale ty konce... z Browna mám prostě pocit, že před koncem knížky změní žánr, že zapomene, co vlastně doteď psal. A že dřív nebo později na konci nějaké příští Brownovy knížky přistanou ufoni.