navíc rodič v dítěti často cíleně ten pocit viny vyvolává.
dospělá oběť pak samozřejmě VÍ, že žádnou vinu nenese, ale ten pocit z dětství přetrvává. je potřeba projít dobrou terapií, aby se to uvolnilo a člověk se smířil také sám se sebou. Aby dokázal přijmout to, co se stalo, jako součást svého životního příběhu a žít dál.
Když dítě žije v traumatizujícím prostředí, tak se s tím dá vyrovnat, prožít šťastnej život, mít dobrý vztahy... zároveň určitá zranitelnost, daná tím, že dítě nebylo v bezpečí s těmi, kdo ho měli chránit, nezmizí nikdy.