Jako dítě jsem zažil jen mírnější formu, tj vzájemná masturbace od starších kluků (začlo to v pěti letech a vícekrát se to opakovalo, těch kluků bylo asi 3-4, vždy starší o 3-6 let). Dělali to mně a já to musel dělat jim. Myslím, že to přínosem nebylo, i když jako trauma jsem to nikdy nevnímal. Jiní kluci zas zažili společné masturbování v partě kluků, v pubertě, což by mi dosti vadilo. Dnes je zas zcela běžné, že dcera vidí otce nahého, ať odmala ve vaně, nebo ji bere do pánských sprch ap. Beru to jako něco negativního, trauma z toho holčička nemá, ale nějak jí to negativně poznamená. Obávám se, že i tvrdší zneužívání, tj. osahávání, objímání či přímo styk a praktiky, že to zažívá dosti dívek. Nakonec velkým zásahem pro dítě je i rozvod, což se týká poloviny dětí.

Mojí radou je odpustit a zapomenout, tj. nesnažit se na to vzpomínat. Jako dítě jsem taky zažil dosti nehezkých věcí, ty neslušné věci s klukama, ty beru spíš na okraj, byly tu věci daleko horší. Pokud jde o psychology či terapeuty, tak některý/á by dokázal/a asi i pomoci, mnozí by ale nejspíš dokázali pravý opak. Tj. oživit staré rány a bolestivé vzpomínky, aniž by se cokoli vyřešilo. Dobrý terapeut by pomohl spíš na to zapomenout a dál se tím netrápit.

Já věřím, že v některých věcech může člověku pomoci jen Bůh. Ne tak, že se samovolně stane nějaký zázrak, ale že člověk Bohu uvěří a nechá si v této konkrétní oblasti od něj pomoci. Chce to ochotu těm lidem odpustit, což neznamená, že říkám, že se mi nic nestalo nebo že to byla má vina. Odpustit to velké zlo, co mi tehdy udělali. Pak s tím může Bůh jednat, protože Bůh jedná v životě člověka jen na základě toho, že mu ten toto dovolí svým rozhodnutím. Když Bůh člověku pomůže, pak je daleko snažší ty věci zapomenou, tj. odložit a neustále se k nim v mysli nevracet a netrápit se tím.

Víru nechci nikomu vnucovat, kdo to chce zvládnout jen sám, bez Boha, tak bych radil pokusit se odpustit (např. nepřát těm lidem nic zlého, nepřipomínat stále jejich vinu), nepřemýšlet o těch věcech. Radovat se z těch hezkých věcí, co mám a říkat si, že ty zlé věci mě nemůžou připravit o hezké věci, vč. normální prožívání manželského sexu. Vědomým pozitivním přístupem lze asi taky dost věcí dokázat, i když si nejsem jist, jestli tak lze docílit úplného vymazání té negativní minulosti.

Ať se rozhodneš jakkoli, tak já Ti přeju, aby v téhle bolestivé oblasti svého života jsi prožila nějakou výraznou pozitivní změnu.