Třeba pomůže ta tvá práce. Z toho co píšeš plyne, že nějaké peníze máte, tak pokud se manžel do ničeho nezapojí, tak si plať alespoň někoho na vodění dětí do/z školky nebo školy, pokud ti to časově nevychází k tvé práci. Pokud manžel strpí někoho cizího doma, tak si domluv a už teď otestuj někoho na úklid. Práci ideálně dotáhni na takovou, abys byla schopná sebe a děti uživit, pronajmout byt....
Zažila jsem něco podobného, ta práce pomohla (ale trvalo to asi rok, než se to zaběhlo). Manžel si všimnul, že ti dva malí tvorové co se pohybují u nás doma patří do rodiny, vodil je do školy/školky, po roce pochopil, že nejsem během 10 minut po té co přijdu s dětmi domů schopná mít napsané úkoly, umyté děti, uvařenou teplou večeři a sám přišel s tím, že je možné mít navařeno z víkendu a v týdnu ohřívat (hurá), protože k nám nikdo cizí nesmí, tak se po roce dokonce zapojil do úklidu. Samozřejmě ty výlevy se občas objevují, ale mě v hlavě běží ... "Tak jo, odstěhuju se, vezmu děti, oříznu jim všechny kroužky na to zkrátka nemám, ale zvládnu to." Dává mi to sílu. (A ty výlevy a řevy hodně prořídly)