Nějak nerozumím pojmu "sestra chtěla holčičku", přece vždy je to 50:50 a je to správně, že to tak příroda zařídila a pokud sestra chtěla otěhotnět, nemohla předpokládat, že to bude holčička. Vždy je to miminko a uvažovat, že zrovna mě se narodí holčička, protože ji chci je scestné a vnímám to tak, že i sobecké. Mě to tedy jako rouhání přijde, promiň, že to takto natvrdo píšu. První miminko jsem potratila v 18-tém týdnu a byl to chlapec. Do roka se narodili dvojčátka chlapci již ve 30-tém týdnu s velkými poporodními problémy. Jsou to opravdoví chlapáci zlaťáci, co mají oba rodiče obtočené kolem prstu. Jsem ráda, že jsme je vypiplali z nejhoršího a nemají žádné velké problémy. Jak už tu od někoho zaznělo, i oni si první všimnou, že mám něco nového na sebe, jsem ostříhaná......pochválí, rádi se pomazlí. Nevím samozřejmě, jak by to bylo s děvčetem, ale za mě jsou kluci fajn. Ať si sestra uživá každý den těhotenství a těší se na MIMINKO.