Nechej ji, smíří se s tím! Já jsem třeba nikdy nijak vyhraněná nebyla, jen manžel chtěl holčičky - vždycky říkal "ať je to, co je to, hlavně ať je to zdravá holka"
![~:-D](/g/s/1.gif)
Nicméně když jsem čekala 2. dítě, tak jsem si myslela, že čekám chlapečka. Zkrásněla jsem, za celé těhotenství jsem nepřibrala ani kilo, zhubla jsem 3 kila oproti váze před těhotenstvím. V podstatě jsem uvěřila řečem lidí, že když mi jde bříško do špičky a krásním, že budeme mít chlapečka. Jenže pak jsem se dozvěděla, že čekáme holčičku... u mě to byla chvilička smutku, ale přešla mě strašně rychle - hlavní bylo, že je zdravá a že jsem ji nepotratila. Navíc jsem to brala pak rychle i prakticky, že bude děti hračky i oblečení po starší holce... že budou moci být v jednom pokojíčku apod. Nechala bych ségru být - věřím, že je-li normální, tak ji brzy smutnění přejde