Hroudo,
nevim, ale vcera jsme si na tebe vzpomnela s tou nemoznosti se sklidnit / meditovat, kdyz jsem sla ostrejsi chuzi asi tricet minut mestem. Kdysi jsem to cetla v budhistickem casopise jako odpoved na dotaz nejake matky, ktera si stezovala, ze je cely den strasne vytizena. Vymezit si usek treba cestou do prace dejme tomu od vstupu do parku az k te frekvetovane ulici nebo tak a jasne to oddelit treba zastavenim, tremi nadechy nebo nejakym ukonem, aby se to nerozpadlo a nezaniklo v normalnim behu dalsich veci. A behem toho vymezeneho useku sledovat dech, jakmile si clovek uvedomi, ze uz nekolik vterin sleduje nejakou myslenku, tak ji s nasledujicim vydechem pustit, nechat odplynout, nesledovat ji vedome dal, nebranit se ji, nepotlacovat ji, jen ji vydechnout pryc a zase se jen soustredit na dech. Krome emocionalne nezabarvenych myslenek, ktery staci zpozorovat a pustit, se vynorujou myslenky chytlavy, ktery jsou nejak emocionalne zabarveny a clovek se jich drzet chce. Vetsinou se s prvnim zklidnenim dostavi naprosto nutkava potreba okamzite neco nalehaveho zacit v mysli resit a zaroven naprosto racionalni argument, proc je nezbytne nutne se tim zacit zabyvat. To vedome rozhodnuti se takove myslenky pustit, k tomu je potreba vule a vynoruje se s tim pocit pokory i odvahy zaroven. Je to normalni cviceni, misto posilovani svalu se posiluje vedomi. A myslim, ze se vyhnes tomu napeti, ktere jsi popisovala pri meditaci v klidu v sede. Ono v meditaci nejde o to to umet, ale o to to praktikovat.