Ano, o tech hranicich to asi je. Ale jak je poznat dřív, než to přeženu?
Kolik je dobré si věnovat času aby tam nebylo to prázdno? Já se to musím znovu učit, protože už nevím co je normální. A vlastně jsem to asi nikdy nevěděla, jinak bych se nesesypávala. Utíkala jsem do práce, činnosti, až mi z toho hrabalo. když jsem pak nuceně měla čas na sebe, najednou mě nic nebavilo a to prázdno mě dostalo do léčebny, začala jsem ho vyplňovat nezdravě. Pracuji kolem 8-10 h denně. To se mi zdá optimální, k tomu rodinu a dálkové studium. Jenže jsem si teď vyjela na dovču sama, a jsem najednou ztracená. Mám pocit že umírám, že jsem prázdná. Přitom se nic neděje, jen odpočívám. Možná bych měla odpočívat řízeněji. Jóga, jak říkáš...potřebovala bych ale asi lektora.
Volala jsem svému psychiatrovi, doporučil mi prozatím prášky co mám doma (benzodiazepiny) a objednal mě na leden. To může být zž dost zle.
Omlouvám se, možná panikařím, a nic se neděje. Jen mám úzkost a potřebu sem napsat.