Ale jakýpak úzus, tady jde o koexistenci s dětma v jejich domově.
Pro někoho je normální, že děti jedí polívku rukama a patlají ji po zdi a nebude a nechce to řešit, pro jiného ne. Někdo hysterčí z toho, že tříleté dítě nepozdraví cizího člověka, jiný mu to tiše připomene a přejde to.
Nedramatizovala bych to.
Výchovnejch přístupů je jako psů. Hlídačku si nepořizuju na to, aby mi korgovala ty moje podle svých představ.