NO je to jen jiná forma kočárkovejch závodů: mně dítě nebrečí, jí ano - přeloženo "já jsem si na rozdíl od ní dítě nerozmazlila"; mně dítě jí, jí ne - přeloženo "ona to na rozdíl ode mě dělá s jídlem špatně"; moje dítě se v obchodě nevzteká, ale její ano = "to proto, že já jsem na rozdíl od ní dobrá matka"; to by si můj puberťák nikdy nedovolil = "mám osmileté dítě"...

Kohokoli může v životě potkat cokoli.
Podstatné je, jak s tím naložíme. Jak to zpracujem a co si z toho vezmem. Učitelka s rozjívenýma dětma může být daleko lepší v práci s neklidnýma, obtížně zvladatelnýma dětma a bude dělat mnohem míň velbloudy z komárů - v tom příznivém případě. Rozvedenej psycholog - jak jsem psala níže - nezná některé situace jen z knih, případně svého výcviku, ale zažil je a předpokládám i dobře zpracoval v rámci nějaké vlastní terapie - v příznivém případě může být mnohem empatičtější a citlivější k těmhle věcem, než pustej teoretik.
Tlustej hubnoucí terapeut by mě taky zarazil, ale přesto bych nevyloučila, že může bejt dobrej -za předpokladu, že je schopen učit klienty i ze svých vlastních chyb.