Já jsem byla na JIP v Belgické univerzitní nemocnici a kdyby nebyl důvod poněkud problematický, řekla bych, že tam chci každý týden na den na rekreaci. Na jednoho pacienta jedna sestra, která z něj nespustila oči a reagovala snad i na myšlenku. Stačilo zvednout prst a už tam byla, posouvala polštář, namáčela rty, prostě jsem si myslela, že je to anděl. Akorát se nemuseli ptát každou hodinu, jakou cítím bolest na stupnici od jedné do deseti. :)