Všecny házet do jednoho pytle nelze, Clementis nebo London nejspíš opravdu nebyli lidé jako Gottwald, i když vinu za zavedení totalitního režimu nesli. Byli v té době ve straně svým způsobem na ozdobu, jako přežívající zbyteček "intelektuálského" křídla strany, systematicky osekávaného "dělnickým" křídlem (to "dělnické" chápejte, prosím, opravdu v uvozovkách, technicky, vztahuje se k sociálnímu původu: čelný představitel tohoto křídla, Gottwald, byl technicky vzato dělníkem, i když se rukama v podstatě v životě neživil).

Plus v procesech bylo i "uklízení po procesech" - k tomu sloužily popravy lidí typu Bedřicha Reicina, Karla Švába nebo Osvalda Závodského, kteří sami byli zločinci, co rozjížděli mašinérii politických procesů.

A samozřejmě, i když se na procesy s komunisty (a nespravedlnosti v nich) dlouhodobě kladl největší důraz, ve skutečnosti tvořili jen velmi omezenou část odsouzených i popravených. Z jednoduchého důvodu: v podstatě hlavně jen tyto procesy byly později předmetem revizí (tzv. rehabilitací) - včetně např. Husákova. Ostatním mohly být např. snižovány tresty (hlavně ale formou amnestií), samotný rozsudek, a tedy i vina, se pokládaly za nezpochybnitelné. U komunistů mohlo "dojít k přehmatu" (i když to samozřejmě žádné přehmaty nebyly, i u straníku i u nestraníků šlo o systematický, cílený postup).

Mimochodem - v listopadu 1989 chtěl jeden irský novinář vědět, jak se řekne anglicky Rudé právo -kdosi mu to přeložil jako "red justice", což dodneška pokládám za velmi výstižné; v češtině se původní smysl neustálým opakovaním ztratil a spojení "Rudé právo" je víceméně pouhým zvukem.