já - prostě jsem věděla, že s ním nemůžu být sama sebou
neumím to vysvětlit slovy, ale byl to několikaletý proces a stále větší pozornost vnitřní intuici - dostávala jsem se do horších a horších situací, protože jsem před tím stále "zavírala oči" - nechtěla jsem se rozvádět, měla jsem výčitky vůči dceři, ale chodily mi situace stále tvrdší, kdy jsem se už "musela podívat pravdě do očí"
navenek jsem odešla dvakrát, za jedním milencem a pak za druhým, který je dnes mým manželem a otcem mých dalších 2 dětí - ale skutečný důvod byl - nemůžu a nemám na to být s ním sama sebou - a nemyslím to, že by byla chyba na jeho straně, protože já se svým postojem oběti jsem k tomu dost přispívala, neuměla jsem se vůči němu prosadit - dodnes si myslím, že jsme si byli souzeni, abychom se od sebe něco naučili a šli dál a moje vnitřní spokojenost mi to potvrzuje