Jé holky, to je skvělé! Všechny vás moc zdravím . Já jsem tak ráda, že vás tu vidím . A vůbec jsem to nečekala, takže nestihnu na vás reagovat, musím jít spát, protože vstávání do školky, to je pro mě očistec. Asi horší, než pro Rubínka (my jsme všichni sovy).

Rubínek chodí do školky rád a je to motivace, že je ráno ochoten vstát. Těší se tam na strejdu Davida (vychovatel- skvělý člověk) a na tetu Lýdii (taktéž skvělá ženská). A samozřejmě na děti, už tam má nejlepšího kamaráda, jsou prý pořád spolu (mimochodem mají stejné iniciále, jenom naopak). A říkala jsem si, že je to tím, že to je skvělá školka, málo dětí (když jich mají moc ten den, tak 8), laskavé vedení...Ale dneska jsem tam viděla takového drobečka (oni berou od 2,5 oficiálně, ale i mladší), jak tam strašlivě plakal za maminkou, tak to fakt je asi hodně o dětech. Nevím, jak by to zvládal Rubínek, kdyby musel každý den do školky, asi taky ne tak pozitivně. Naštěstí si můžem dovolit ty dva dny v týdnu. A hrozně ho tam všichni chválí, že je velice sociální, empatický, pozitivní, prý sluníčko...Mimochodem se nad ním rozplývají, že má takový poetický dětský jazyk: hamat, hajat...atd. Jak mluví vaše děti? Samozřejmě ho tím kazím já, protože mi přijde ještě maličký...

A doma je hodně soběstačný. Ráno se probudí, sám se převlíká z pyžamka, večer, když jde spát, tak se sám obléká do pyžamka (často i bez vyzvání, prostě jde do postele, převlíkne se a řekne, že jde hajat). Už si i navykl na uklízení hraček, takže když jsem ho nedávno přenášela spícího od pohádky, tak mi vyskakoval z postele, že neuklidil kostky a bez toho odmítal usnout...A mluví dost hezky, chybí mu akorát R a Ř. Teď má hru, že o sobě mluví jako o opici "opice chce hamat...opice půjde do školky...atd."

No a jen tak pro pobavení: Jeli jsme na kole. Já na kole. Rubínek v cyklosedačce za mnou. Já funím do kopce a tak zastavím, abych popadla dech. Rubínek se nudí a velí: "jeď maminko, mě to nebaví" . No tak jedu dál, šlapu po rovince a ze zadu se ozývá: "zastav mámo! maminko musíš zastavit!!!!". Tak se ho ptám "děje se něco, potřebuješ čůrat?". A on "zastav!". Tak si říkám, třeba se něco děje, zastavím, otočím se a on na mě koukne, usměje se a ležérně prohodí: "potřebuju si odpočinout"