Já si myslím, že to zdaleka neplatí.

Třeba mně by vadilo, kdyby chlapovi vadilo, že jsem v něčem lepší. Třeba že vydělávám víc.

V tomhle ohledu mi přijde naprosto praštěných pár věcí.

1) padlo tady, že méně vydělávající muž je téměř parazit. ALe proč? Prostě jsou povolání, která jsou líp placená, a ten, kdo je vykonává, není proto nijak horší. Proč by to nemohla být žena?

2) automaticky se předpokládá, že ten CHLAP s tím bude mít problém. Ale kruci kde to jsme, když automaticky předpokládám, že každý můj partner bude mít takové mindráky, že neunese, aby se mně v něčem dařilo líp? To se na mě nezlobte, ale k čemu žít s takovým člověkem, který nebude mít z mého úspěchu radost, ale bude mě naopak shazovat a otravovat?

3) to, kdo vydělává víc a kdo míň přece není dané nadosmrti! Rodina se může klidně dostat do situace, kdy bude závislá na příjmu jednoho z nich (nemoc, nezaměstnanost). Pokud to bude žena a bude mít ten příjem hodně nízký, tak to aby se z toho zbláznila?

Závěr - to, že jsem jako žena v něčem lepší, vůbec neznamená:
- že jsem lepší úplně ve všem
- že je můj partner neschopný
- že bych se měla upozaďovat ze samého strachu, abych náhodou v partnerovi nevzbudila pocit méněcennosti a on mi to nedal sežrat.

Než takového partnera, tak radši sama, oni ti zamindrákovanci většinou mívají těch problémů víc.