Jani, máš moc hezké holky, ty velké i ty malé. A myslím, že je to takhle nakonec super, že Bea nebude v podstatě jedináček, že tak jako jsou starší sestry dvě , a i ona bude mít svou partačku na hraní, na večerní špitání a tak. Že bych taky dopřála Šimonkovi ještě jednoho sourozence? Ne, mě už to stačí, když si představím, že bych tu k němu měla ještě jednoho prcka.

Jak to tak čtu, máte doma všichni horolezce. Šíma taky rád šplhá, válí se tu po gauči, nejradši se usadí uprostřed s ovladačem v ruce, namíří na telku, něco si pustí a tváří se důležitě. Snaží se vylézt do židličky, když vidí, že chystám jídlo, a naopak se z ní vrhá dolů, když už jíst nechce. A trénuje schody, jak má jenom příležitost, ráno chodí dolů sám za ruku, neexistuje, že bych ho nesla, to by ječel. Pořád nemluví, zato se začíná pěkně vztekat, venku nechce jít za ruku, to má gumové nožičky, včera ořval, že jsme cestou ze školy minuli oba obchody a nešli něco koupit, málem vypadnul z kočáru, jak se zlobil.

A jak jsem tu psala, že máme jít na MMR, a že budeme radši do jara nemocní, tak se mi to trošku vymstilo. Napřed byl pár dní doma Davča s kašlem, pak nás o podzimních prázdninách skolila všechny kromě tatínka nějaká střevní potvora, mě teda bylo neskutečně zle, velcí kluci prozvraceli odpoledne a dobrý, prcek měl průjem takovej, že to plínka skoro nepobírala. No sranda. A když se zdálo, že už je konec, tak dneska ráno David skoro nedoběhl na záchod, takže je zase doma a já se asi začnu desinfikovat slivovicí. Zítra čeká Maru turnaj, už tak je kluků málo, tak se asi začnu modlit, ať ho to taky nepostihne.