Hmmm, ta rodina to je zajímavý podnět, děkuju. Možná to necítím tak pevné, možná jsem se chtěla osamostatnit z pevného sevření rodiny, možná mi k tomu byl manžel dobrý, abych se emancipovala. To zkusím s psychologem probrat.

Ale přemýšlím, jestli to není i nějakým vyhořením z toho mateřství, te´d hrozně měním nálady, jsem protivná. Ráno v pohodě, v poledne podrážděná, že manžel spal do 10 a pracuje si na svém, když slíbil, že bude s malým, abych já mohla dělat korekturu jeho textu. Manžel podrážděný, že jsem si ho nevzbudila - mmmch budíte si manžela, když potřebujete, nebo je to normální člověk, který vstává v normální hodinu? Mi to přijde ujeté, abych mu všechno říkala, co má dělat. Když cokoliv chci od něj pomoci, musím mu říct, sám od sebe se zapojí málo. Vyžaduje, abych ho takto řídila. A považuje to za normální...