Jájo hrdina nejsme nikdo.Přišlo mi, že jsi vůbec vyděšená a nevíš pořádně z čeho. Tam bude ten problém, jak už tu psali, že ti nastínil možnost opuštění manžela a to tě strašně vyděsilo. Pravdou doopravdy je, že ho nemusíš opouštět hned a hlavně by sis měla v hlavě srovnat, jaké máš opěrné body. Nejsi sama. Práci, kam se vrátíš asi máš, máš matku, kterou jen nechceš zatěžovat, přestože by tě podržela. Takže máš i ty psychologické opory. Tak bych se soustředila na ty pravé psychologické opory a nehledala bych jedinou v manželovi, který jí zjevně není. Ty se na něj z nějakého důvodu upínáš jako na své jediné zázemí, přestože tím zázemím zřejmě není. Tak bych se s psychologem možná soustředila na to, proč jsi na manžela tak upnutá, když vztah funkční není. Takhle se totiž chovají spíš lidi, co nemají oporu v rodičích a nikdy jí třeba neměli, tak se upnuli na partnera, který se ukázal nevhodný. Teď pak neví kudy kam, protože se cítí bez zázemí, neumí odejít do prázdna, bez opory rodiny. Tak si ujasni, jak pevné jsou tvé skutečné opory a jestli se máš i fakticky kam vrátit. Jestli si dokážeš vydělat peníze a uživit dítě. Že se o něj dokážeš postarat skoro sama, to je zjevné. Až si to ujasníš, tak se třeba přestaneš tak děsit.