Reklamy v TV příliš řešit nemusím, dětem jsem vysvětlila že v reklamách nám lžou, aby víc vydělali a děti to akceptovali.

Větší problém je koupě výrobku který děti vidí naživo v obchodě, za výlohou nebo u kamarádů-spolužáků.

Starší je šetřílek, stačilo mu v raném dětství vysvětlit systém hospodaření s penězi (když ti koupím tuto hračku, nebudu mít penízky na to abych ti zaplatila tréninky fotbalu), pochopil ho hned a opravdu málokdy něco chce.

S mladším je to horší, šetřílek není, takže výše uvedený systém u něj nefunguje. Trochu zabírá před vstupem do hračkářství důrazně říci "jdeme se jen podívat, nebudeme nic kupovat!!!" a stejně ho odtamtud někdy táhnu s řevem.

Říkat:" Ne, tento výrobek nemá takovou hodnotu, kterou požadují zaplatit. Jeho cena neodpovídá jeho hodnotě/kvalitě/užitečnosti. Je příliš nadsazená". -to jsem u mladšího také zkoušela, ale neakceptoval to. A když se nad tím zamyslím, také občas koupím předraženou věc, jejíž cena neodpovídá kvalitě. Třeba prostě proto, že ji opravdu potřebuji a jiná není k dispozici.