Dnes jsem byla u psychologa poradit se o svých problémech, včetně těch partnerských. Konzultace trvala hodinu a něco, otevřeli jsme spoustu témat, na něco přišli, ale já jsem zjistila, že se cítím mnohem hůř, než předtím. Mám pocit, že bych se potřebovala na spoustu věcí zeptat. Psycholog mne dovedl na myšlenku, že za všemi problémy může být to, že nejsem schopná být sama, stále se obracím na ostatní, hledám podporu, pochvalu, sebepotvrzení (i z toho důvodu jsem zřejmě tolik kontaktní). Pak jsem to nějak probírala s manželem, jak mi psycholog poradil a zjistila, že manžel si myslí to samé, že se musím já sama na situaci adaptovat. No a mne to nějak vzalo. Otázka zní, je to normální, že lidi odchází od psychologa a je jim psychicky mnohem hůř? Nějak mi chybí možnost reflektovat ta zjištění, v bezpečném prostředí to pobrat. Takhle si připadám hozená do vody běžného života s mnohem větším šrámem na duši, než jsem měla.