Prostě je začni vychovávat podle sebe, podle toho jak to chceš ty, příp. manžel.
Já jsem hodně důsledná, nemám s tím problém. Prostě ne je ne a basta. Děti už ví že kdyby se postavily na hlavu, nic se nezmění. Toto zjištění je pro ně do značné míry osvobozující, už nemusí vyvíjet tlaky aby dosáhly svého.
Jinak mluvit do výchovy bych si nenechala. Občas se mámy zeptám, co a jak by ona dělala, jinak se snaží - občas jí to nedá:) - mi do toho nekecat. Zrovna včera starší byla dost protivná u babi s dědou, brečela kvůli kravině a oni hned co to dělá, taková velká holka, že se nestydí brečet a furt do ní ryli. Já ji vzala do náruče, potulila, za minutu byla OK. Dost jsem se ohradila proti jejich způsobu "řešení" situace. Hleděli na mne jak zjara, nicméně já vím že s jejich přístupem by tam brečela doteď, jen aby jim dokázala, jak velká újma se jí stala. Takže tak, když s něčím nesouhlasím, dám to najevo. Jsou to moje děti a vychovávám je já, ne oni, hodinu týdně na návštěvě.
Jinak ohledně nočního vstávání - taky byly pokusy o budíček ve dvě ráno. Postupovala jsem jak kdosi psal, položit, vysvětlit že teď je noc a jít z pokoje.