Mně tedy v dětství vadilo, že mi ve škole říkají příjmením, protože nás se stejným křestním jménem bylo ve třídě pět.
A protože jsme shodou okolností 4 byly kamarádky, tak jsme si říkaly přezdívkami z příjmení. Což se používá dodnes. Irena je Irena, Šárka je Šárka, Lenka je Lenka, ale my Jany jaksi Jany nejsme.
Nezáleží mi na tom, aby jméno mého dítěte bylo prudce originální, ale kdyby jich bylo ve třídě pět, tak jméno ztrácí rozlišovací schopnost. Proto bych ta nejčastější jména v žebříčku nedala, i kdyby se mi líbila sebevíc. Nechci, aby mému dítěti od školky říkali "Nováku".