Syn (11) je poměrně těžký dyslektik a s notami jsme válčili až do loňského roku. Přitom až do 8 let hrál souběžně na 4 roky na flétnu a 2 roky na housle, nyní již jen na housle.

Co nám nejvíce pomohlo:
- rozepisovala jsem mu notové záznamy na PC tak, aby nebyly příliš "husté"
- používali jsme barvy - ne na odlišení jednotlivých not, ale na zvýraznění toho, co se mu pletlo
- když dostal novou skladbu, tak jsme noty prostě při prvních přehrávání četli - on pískal (hrál na housle) a já mu noty předčítala (případně u houslí oprstovala)
- narazili jsme na skvělou učitelku houslí, která to u něj roky tolerovala (a občas mi pak už pobaveně říkala - "to si zase přepíšete") a vloni i naštěstí na skvělého učitele nauky - bavilo ho to a noty se více- méně konečně naučil číst bez předchozího luštění
- vše jsem mu vysvětlovala logicky - tj. věděl, jak si noty odpočítá od té, kterou spolehlivě přečte atd.

A hlavně nemá cenu se ne něj zlobit. Takto mu dost zošklivila flétnu paní učitelka a kluk ji už nechtěl.