Gummo, přesně, můj styl to taky nebyl, to se nedá "hrát", pokud o tom člověk není vnitřně přesvědčený. Já jsem tedy byla v roli, že si "jen trochu povídal", nebylo v tom nic fyzického, ale vadilo mi to okolo - že to dělal v nocích, že to házel na mě, že já jsem hysterka, a že to rozhodně nebyla úplně nevinná konverzace. Nicméně pokud by mi řekl, že miluje ji i mě, resp pokud by ta konverzace byla hodně erotická (moc jsi to nerozvedla, každý má asi jinou představu o "stupni závažnosti"), tak už bych to asi řešila radikálněji. A pokud k Tobě má důvěru a bere to tak, že se Ti svěřuje, tak to má taky určitou výhodu, možná bys mu mohla v rámci té důvěrné konverzace vysvětlit, jak Ti to velmi ubližuje - zatím mám pocit, že to je v rovině "já jsem chudák, já jsem si to nevybral", ale to, jak se cítíš Ty, je vedlejší, nebo ne?
Mimochodem, já jsem taky tou dobou nebyl tlustější než před svatbou a před dětma. Ale pravda je, že jsem byla hodně doma u dětí, takže připodobnění k domácímu inventáři má určitě něco do sebe.