Ahoj, zažila jsem to taky, dopisování po nocích, náhodné mé zjištění. Prý "o nic nejde, normální kamarádka, neřekl jsem ti to, abys nehysterčila"- po těchto hláškách jsem teda teprve hysterčit začala. Nebrečel mi na rameni, ale v podstatě to taky házel na mě s tím, že jsem hysterka, a proto on má potřeby komunikovat důvěrně s někým jiným. Taky jsem nemohla (a nechtěla) nechat doma kojence, takže to bylo na palici. Zlepšilo se to časem, kdy on s ní postupně komunikaci omezil (nějak to vyšumělo) a já jsem se mohla občas dostat mezi jiné lidi (většinou chlapy, na které on mimochodem místy docela žárlí), ale nikdy se mi ani náznakem neomluvil, že by nějakou chybu viděl u sebe, a já to dodnes cítím jako křivdu. Co beru jako pozitivum je, že jsem se jakoby víc osamostatnila, má to své světlé i stinné stránky, ale znovu bych to rozhodně zažít nechtěla.