Paní k nám chodí už deset let jednou týdně. Klíče má, dávala jsem jí je, tuším, po pár týdnech. Měla jsem na ni dobré reference z více stran a nejenom ohledně úklidu.
Smlouvu nemám, výpis z rejstříku jsem neviděla, nic takového neproběhlo. Čímž neříkám, že dneska bych to nevyžadovala. Tenkrát jsem byla fakt zoufalá, dvě malé děti, práce a všude kolem neustále binec. Uklízecí paní byla dar z nebes, jeden z nejlepších nápadů, které můj muž kdy měl.
Co se týče uklízení, když není nikdo doma...to je pro mě za čárou. Je to u mě doba, tudíž budu já určovat kdy a jak budu doma či nikoliv. Někdy doma jsem a třeba pracujeme spolu, jindy mám svoji práci, někdy jsem úplně pryč. Případně jsou třeba doma nemocné děti a i v takových podmínkách bez potíží uklízí. Někoho, kdo by mi dal najevo -já příjdu, až vy nebudete nikdo doma - bych nejspíš nechtěla. Bylo by to pro mě moc velké zasahování do mých interních pravomocí.