Přidat odpověď
První dítě - těžký porod pro mne i pro dítě - zpočátku jsem se dávala dokupy, tak mi nepřišlo divný, že dítě nemám. A pak jsem ho dostala k sobě po 5ti dnech, kdy jsem odmítla opustit místo u dveří, za kterými bylo moje dítě. Ale myslím, že mi ho dali proto, abych nespustila hysterický záchvat, od kterého jsem byla jen krůček. Moje dítě jsem vnímala jako něco cizího, ale po té zkušenosti jsem zas měla strach, aby mi ho někdo nevzal, protože jsem měla hrůzu z toho, že ho nepoznám, takže neexistovalo, aby na moje dítě někdo cizí sáhl a nedejbože ho vzal na ruku. Chyběla mi tam ta blízkost, to naopojení, ta intuice, nerozuměla jsem mu, nevěděla jsem, proč brečí. Bylo to úplně rozdílné od zkušenosti s mými dalšími dětmi - tam došlo na moje napojení na ně v podstatě okamžitě, hned jsem věděla, proč brečí, kvůli čemu, poznala jsem je okamžitě podle hlasu a poznala bych je hned mezi x miminy. I když i jejich porody byly těžké a i těžší než u toho prvního, bylo to jiné. Ale možná to bylo jiné kvůli předchozí zkušenosti, to neumím posoudit.
Předchozí