Za dva týdny mám TP, čili už můžu porodit každým dnem. Máme doma jednoho syna, u kterého jsme předem neznali pohlaví a chlapecké jméno jsme nemohli vymyslet. Jméno dostal až na porodním sále, kdy se zeptali, jak se bude jmenovat. Manžel se mě zeptal: tak Alex? A bylo to. U druhého dítěte jsme si pohlaví nechali prozradit, protože můj manžel se chtěl vyhnout situaci, že budeme opět vymýšlet jméno až v porodnici. Takže už od 18tt víme, že to bude chlapeček, ale nijak nám to nepomohlo. Já chtěla u obou dětí Kryštofa, manžel Kubu nebo Matěje. Oba jsme ustoupili, ale já doufala, že když manžel vybral jméno prvorozenému, na mě bude řada podruhé. Jenže teď jsem se dozvěděla, že prý Alexe jsem vybrala já, že on chtěl přece Kubu nebo Matěje a že to řekl kvůli mně. Hmm.
Tentokrát jsme měli výběr neutrálních jmen, jako David, Adam, Michal, která mě sice neurazí, ale ani nenadchnou. Ani manžela, protože momentálně jsme se zasekli na bodu, že já chci jedině Kryštofa, a pozor, manžel Tomáše po sobě! Což mě teda překvapilo velice, protože u prvního jméno po sobě dát nechtěl. Jenže já jsem zásadně proti dávání jména po rodičích, sama se jmenuju po mamce a připadá mi to hrozné.
Nevím, jak z toho ven, bojím se, že ve slabé chvíli v porodnici odsouhlasím Tomáše a za týden se budu tlouct do hlavy, že jsem se nechala přemluvit.
Je tu někdo, kdo také do porodu nedokázal vymyslet jméno? Setkávám se spíš s lidmi, kteří měli jméno vymyšlené už při početí.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale do krátkého by se to nevešlo.