Milá Monty,
nekritizuju tvůj názor, ale pseudoargumenty, překrucování významu slov a teď ještě ty postupující pokusy vycouvat z pozic, které jsi na začátku diskuze tak jednoznačně zaujala. Nebudu to zpětně hledat, abych citacemi podpořila, co napíšu, ale tvé příspěvky byly jednoznačné – Hrabal je grafomanský neumětel, každý by uměl blít na papír jako on, nemá to ani příběh, ani myšlenky. A bylo to podáváno formou „tak to je, já to přece vím, protože já to umím líp“. A pak ty ústupky, jako že „volná tvorba nerovná se Hrabalův styl“.

Opravdu mně zkraje napadlo totéž, co napsala Líza ve svém prvním příspěvku.

Jediné, co jsi v prvních příspěvcích prezentovala jako tvůj názor či vkus bylo (dle toho, jak jsem to pochopila já), že nemáš ráda osobní zpovědi autorů, to, když základem jejich tvorby je jejich prožitek a jejich svět.
Ale jestli jsi opravdu četla Hermanna (já prakticky celého, protože ho shodně s tebou považuju za skvělého autora), a třeba i nějaké studie o něm, měla bys vědět, že prakticky všechno, co tento literární řemeslník (na rozdíl od Hrabala) a samouk (shodně s Hrabalem) napsal, bylo v zásadě jeho osobní výpovědí.
A Wiewegh je tak nečitelnej a nudnej právě proto, že kromě toho řemesla tam zhola nic jiného není.

A ano, máš pravdu, urážka je taky názor. Ale to neznamená, že to není urážka.