Ok, tak já to nechám.

K ostatnímu - asi nejsem tak přecitlivělá, aby mi to vadilo, no. Když řekne sto lidí o jídle, který mi chutná, že je to hnus, můj postoj k tomu jídlu se nezmění.
Zajímají mne názory jiných lidí, ale neberu si je osobně, je to JEJICH názor. Je fuk, jestli se týká mé osoby nebo něčeho/někoho jinýho.
Zvlášť ne u věcí, kde je subjektivní každej názor.
Už tu padlo jméno Picasso - vím, že uměl malovat, ale styl, kterým se nakonec proslavil, se mi nelíbí.
Pollock neuměl malovat, to co vytvořil se mi taky nelíbí, a právě proto, že nikdy neudělal nic jinýho bude můj subjektivní názor na jeho dílo řekněme "přísnější".
Hrabal psal furt stejně, nikdy nenapsal nic, co by mne oslovilo, nesnižuje to nijak skutečnost, že jinýmu se to líbí a oslovuje ho to, ale právě proto, že psal tak, jak psal a psal z potřeby psát v tom já osobně vidím prvky grafomanie. Nemyslím, že by se to mělo dotýkat těch, co ho čtou rádi a kterým se jeho knihy líbí. Co je jim po tom, jak to nazývám nebo vnímám já?