Vidíš, a pro mě právě bezbarvej. Ale ne tak jako pořádně mrtvolně bezbarvej, jako nějaký Kafkovy morbiďárny (ne, že by se mi líbily, ale oceňuju na nich aspoň tu literární kvalitu, kteoru prostě u Hrabala žádnou moc nevidím). Monty to píše učeně, já vím o literární teorii prd, ale Hrabal je na mě strašně prázdnej, neupřímnej, línej žít i psát, jen takový plkání nad pivem, jak český kecy o politice.