Já to tam fakt nevidím. Rochnění se ve zmaru a jakési těžko definovatelné nechutnosti nacházím hojně v Kunderovi. A to i přes svůj převažující optimismus. Ale v Hrabalovi prostě vidím jen pseudozmařivé cinty, takové to fňukavé bolestínství v pohodlném křesle.
Mimochodem, když už jsme u toho, je tu někdo, kdo nemá rád většinu knih od Kundery (za speciálně odpudivé považuju Směšné lásky a Valčík na rozloučenou, zato dobře snáším Nesmrtelnost), když už je to tu samý literární coming out?