Hrabal se dá číst jen v určitém duševním rozpoložení, ale to je dost těžko sdělitelné. Málokdo je totiž ochoten se alespoň občas v tom pocitu zmaru a nicoty porochnit a ono se to ve skutečnosti opravdu číst nedá, to se musí prožít a není to povznášející prožitek, to ani omylem.

Pro člověka, který trvá alespoň na průměrném optimismu, je to nečitelné, na rozdíl od filmů, Menzel to podává stravitelně právě pro přiměřeně vyladěného člověka.