"O bolesti, zmaru, bezvýchodnosti"?
Tak to tam nevidím ani náhodou.
Zajímavé, jak mají lidé o jedné a té samé věci diametrálně odlišnou představu.
Když jsme kdysi jezdili po besedách o literatuře, řekl můj spolubesedovatel studentům, že knihu píšou vždy dva - autor a čtenář, takže žádní dva lidé na světě nečtou tu samou knihu.
Asi v tom Hrabalovi (a nejen v něm) každý vidí to, co tam chce vidět.
Já tam vidím, jak trefně napsala angrešt, jen "uslintanost" a rozvláčnost.