Takové dotazy mi nevadí, prijdou mi normalni :) Ale mam mnoho znamych ve Francii a tam je to doslova faux pas se na neco takoveho zeptat, jmeno i pohlavi se tam uzkostlive taji do posledni chvile (nevim, zda to funguje ve vsech oblastech Francie). S vyberem jmena pro kluka jsme meli velky problem, mela jsem pocit, ze jsou v kalendari jen dve skupiny klucicich jmen 1) tak ktera jsou hodne davana 2) divna, ktera se moc nedavaji :) Nehtela jsem dat jmeno se kterým bych si kohokoliv spojovala. Syn ma nakonec pomerne neobvykle jmeno Tomi, rikame mu Tomí, Tomík, Tomínek, Tomíšek, Tomino kdyz zlobi, tak Tomislav :) Syn bere sve jmeno uplne normalne (navi do skolky do tridy chodil taky Tony:) Co me stve je, kdyz se ho nekdo cizi zepta, jak se jmenuje, syn odpovi Tomi nebo Tomik a dotycny temer vzdy rekne, jo Tomas (nikdy jsem nezasila, ze by dite odpovedelo treba Ondra, Vojta a dotycny by rekl jo Ondřej, Vojtěch, takže to nechápu). Občas musím vysvětlovat, že neslyší na Tomáše :)) Doufám, že mi za své jméno jednou nevynada :))