Dotazy jsem považovala za zájem a nevadily mi do doby, než se k nim přidaly i komentáře a vnucování vlastního názoru. U obou dětí jsme pohlaví věděli předem, dcera má obvyklé jméno (dokonce z TOP 10), ale u syna to bylo horší, jeho jméno moc časté není, takže běžně jsme čelili řečem typu "Přece mu to neuděláte, chudákovi, takový jméno, dejte mu radši Honzík nebo Martínek..." atd. Což mi vadilo velmi. Příště už bych vybrané jméno nesdělovala a radši se ušetřila těhle nevyžádaných rad.