Někdo udává, že když dítě do školy chce, je zralé. To je ale omyl. Nemusí být.
Syn je schopný si dvacet minut oblékat tepláky, protože je myšlenkama jinde. Taky je hodně plačtivý a třeba bez poledního spánku je vyřízenej. Za rok může být vše jinak. U něj jsem si tedy myslela, že by do školy mohl jít, protože se jednak těší, jednak se zajímá o ty čísla a písmena a je spokojený mezi dětma, zatímco dcera se začala těšit do školy až v necelých 7 letech a v PPP ným vyloženě řekli, že by jí odklad doporučili(což řekla i učitelka ve školce). Jí ten odklad prospěl a když čtu, jak by to mohlo dopadnout, kdybych syna poslala předčasně, tak to fakt promyslím. Samozřejmě zajdeme do PPP. Start ve škole by neměl být takhle stresový. Synek kamarádky šel v šesti proti doporučení učitelky ve školce, protožešel i kamarád, a bojuje ještě ve 3. třídě.