Špatnej doktor a špatná medikace. Měla jsem za život spoustu psychiatrů, dokonce takovou kapacitu, jako Honzáka. BOhužel, když to ještě léčitelné bylo, většina z nich to podcenila. Teď už to léčitelné není.

Fakt je, že si stav, kdy jsem byla duševně zdravá, vlastně nepamatuju, od dětství bylo pořád něco, pak pár let opravdu zle, pak pár let tak nějak normálně zle a teď už prostě jen náhled nemoci. Ten stav, co zažívám teď, je vlastně nejlepší, vzhledem k tomu, že dokážu poznat, co je ataka a co prostě normální reakce na problém.

V dětství jsem měla neurozy, teď posttramatický stresový syndrom. Jo a mám psychiatra adiktologa, takže zvyklého jednat s pacienty natvrdo. To mi maximálně vyhovuje, chci slyšet reálné prognozy, ne okecávání. Chodí k němu teď i můj bratr a pronikavé zlepšení stavu, vzhledem k tomu, že tahle terapie se zaměřuje na to, udržet člověka v chodu a v normálním světě.
My potřebujeme žít a pracovat, nemůžeme si dovolit velké propady, já navíc musím psát, takže si nemůžu dovolit ani emocionální otupělost.