já fakt nerýpu, zcela vážně se na některý věci ptám,

psala jsem, že mne terapie naučily nahlas nadávat, nahlas se chválit... i povolit ty jiné emoce, což je třeba pláč. I pro mne to bylo těžký, se takhle cvičit, jako že jsem si psem.


Byla jsem roky žijící v řevu, vybičovaných emocích, ale pláč znamenal slabost a chválení? proč? to je přeci samozřejmé, že plníme nějaké svoje nastavení a úkoly (jenomže to není moje nastavení a moje úkoly)

nějak si asi musíme věci zpracovávat celý život.
Mne dost překvapilo, že mne to sestřelilo, když jsem si myslela, že tohle mám zpracovaný a jsem dost svoje.