Ahoj espr,

Na téma nemoci, antibiotika a imunita jsem tu napsala už několik románů a zakládala x-témat.

V první řadě věř, že v tom v žádném případě nejsi sama!
Kdo nezažil věčně marodné dítě = nepochopí. Naprosto s tebou soucítím.

Mám pocit, že JEDINÉ, co opravdu POMÁHÁ je – obrnit se trpělivostí, zatnout všechny zuby, pečlivě vykurýrovat dítě z každé nemoci a doufat a věřit, že přibývajícím věkem to bude lepší a lepší….to je jediné, co se osvědčilo mně po 3-letém boji malého s nemocema…Vysoká nemocnost – to byl taky jeden z důvodů, proč jsem chtěla odklad (navíc je červencový), takže letos chodí posledním čtvrtým rokem do školky a já tiše ve skrytu duše doufám, že vydrží OK až do Vánoc – protože jinak pro nás každoročně je strašák tak leden – březen, to je vždycky katastrofa.

Píšeš, že Klacid 3-4x do roka….tak malý měl během půl roku 6x atb!! Vydržel ve školce max. týden a nanovo, byla jsem naprosto zoufalá, věčně na ošetřovačkách….naštěstí to byly „jenom“ angíny, průdušky pořád dokola, zápal plic ještě neměl. Když napíšu dosavadní skóre atb. od letošního ledna – tak v lednu 3 týdny doma, nejdřív Ospen (nezabíra), tak 2 balení Klacidu. Pak 6 týdnů OK. Posledních 14 dnů v březnu – opět 2 balení Klacidu. Pak dalších 5 týdnů OK. Prvních 14 dnů v květnu Ospen (průdušky – ale předtím měl v nálezu z nosu masivně pneumokoka, tak proto Ospen). Pak 3 týdny dobrý a od 7.6. neštovice a to už do školky nešel. A to letošní rok je oproti těm minulým úplná malina. Předtím to bylo jak píšeš – v říjnu první atb. a to se vezlo až do jara….

Zeptám se – co mandle? Má v pořádku? Nemá zvětšené? Když píšeš o těch zelených rýmách….malý na to taky trpěl ten první školkový rok, taky jsem vždycky jenom „čekala“, až mu stoupne teplota a už to bylo zralý na další atb. Nosní mandli zvětšenou měl, na vyndání jsme byli a mělo to aspoň ten efekt, že na ty zeleniska z nosu už netrpí, to je fakt. Ovšem ta vyšší nemocnost – nástupy s 40 horečkama apod. – to přetrvalo, ale aspoň odstupy už jsou delší.

Co jsme vyzkušeli – snad všechno (kromě hlívy a kolostra – to už jsem neměla sílu ani elán), v lékárnách jsem nechala snad tisíce za všechny podpůrné preparáty….Časem jsme to tak ustálili, že od poloviny srpna bere Preventan junior (je výborný, v dospělé formě ho beru i já), Iskial (olej ze žraločích jater) a Multivitamol nebo rakytník každé ráno, do nosu preventivně dlouhodobě Vincentku. Už v tom mám zavedený systém a malý je na to úplně navyknutý.

Co je důležité – alergo a imuno vyšetření. My se tam dostali po vytržené nosní mandli, když mu stále přetrvávala ta nemocnost. Vezmou mu krev na imunovyšetření (malý měl v pořádku), udělají alergické testy (to jsme taky měli OK), ve všech zprávách má stále „zvýšená náchylnost k onemocnění dýchacích cest“. Doktorka se rozhodla pro Bronchovaxon (bakteriální lyzát), malý ho bude letos brát už 3. sezonu – bere vždy od října až do jara. Je to směsice polochcíplých bakterií a tělo by si mělo vůči nim vybudovat imunitu. Ten doopravdický efekt to ale má v podstatě až po dobrání kúry, čili květen – září by měl být malý v té nejlepší kondici.

Plus buď k moři nebo do hor – mě to donutilo po 15 letech, kdy jsme nikam nejezdili na dovolenou, tak organizovat minimálně 14 dnů na horách. Čím vyšší nadmořská výška, tím lepší, letos jsme to celé prochodili v 1000 m.n.m. – zejména proto, aby ten vzduch pomohl malému a byl zotavený.

Jinak opakuju znovu – chce to čas, obrnit se, a jak malý povyroste, bude to lepší. Minimálně bude mít delší pauzy mezi nemocema – k tomu jsme dospěli aspoň zatím my…

Je to těžký – starší byl úplný anděl, skoro vůbec nemarodil, všechno nám vynahrazuje mladší syn…

Nejvíc mě dokáže vytočit, jak někdo se na malého soucitně podívá, jaký je chudáček pořád nemocný, co s ním doma děláme, že musí být pořád zavřený jako by byl nějaká skleníková květinka apod....to mě fakt můžou všichni čerti.
Malý je od mimina navyklý na pobyt venku za absolutně každého počasí i za mrazu a deště chodíme ven. Neznáme žádná vydýchaná přelidněná obchodní centra - to úplně nesnáším a víkendy tam vůbec netrávíme. O víkendech vymýšlím celoročně výlety buď kratší nebo delší podle počasí, aby jsme byli na čerstvém vzduchu, jezdíme do lesa, k rybníkům....kolikrát bych i zajela do města (když něco sháníme), ale řeknu si - ne, půjdeme radši do lesa a už vymýšlím trasu. Malý jezdí na koloběžce, na kole, se starším už chodí sami na hřiště minimálně na 2 hodiny vpodvečer. Doma stavíme, malý tráví hodně času na dvorku, kde si hraje s pískem, vodou...- prostě ta "zdravá" špína, nevadí mi, že se umaže nebo polije, nejsem žádná choulistivka.

U nás jsou všechny ty nemoci natahané ze školky - bohužel. Jakmile je doma (myšleno - hřiště, mhd) - jakkoliv dlouho, je OK.