Mně přijde nejlepší ten osobní rozhovor - zajít za učitelkou a V KLIDU se jí zeptat, jak tu poznámku myslela, v čem se dceřino nesebevědomí projevuje a v čem bys jí Ty mohla být nápomocna.

Ale zkus se zeptat fakt V KLIDU a být trochu nad věcí, připadá mi, že z poznámky, která může být a s největší pravděpodobností je úplně nevinná, vyvozuješ příliš dalekosáhlé důsledky a zbytečně to domýšlíš až za roh. Třeba Ti učitelka řekne něco cenného, co pro Tebe a dceru bude přínosem.

Nebo možná zjistíš, že má učitelka jen představu, že by člověk, když něco ví, to měl umět "prodat", a nechápe, že někdo prostě nemá tu potřebu, a že to je třeba případ Tvé dcery.