Chápu tě, taky jsem zažila podobné - a byla to nevěra, sice krátkodobá, stejně to vytvořilo zeď, která je pořád mezi náma. A nedokážu mít ani ten sex - dotyková jsem velmi(on na to nebyl nikdy, nějaké hlazení nebylo nikdy ani pochvala, třeba vzhledu) zklamal mě i jinak a o ničem se nesmělo pak mluvit jen ve mně to narůstalo a nemůžu si to vyřešit, nikdy neuznal chybu. Přesto funguje jako rodič,finance jedeme tak na půl, někdy jako domácí přítel, někdy nepřítel (po 22 letech manželství už je víc třecích ploch) - nevím, co bude dál. Nedokážu ho vnímat jako milovaného partnera. Do poradny by nešel a máme je daleko, nejsem řidič. Zatím je doma ještě jedno dítě, tak 3 roky a tenhle stav trvá už 5-tý rok. Důvěra je fakt hrozně důležitá, možná nejvíc ze všeho.