Do dvou let dcery.. vlastně do tří jsem nebyla téměř bez dcery, pořád jsme byly spolu a ještě jednou děkuju nahoru za to, jaký byla pohodový dítě. Dceři jsem se věnovala co nejvíce, hodně jsem pracovala (musela) a nikdy jsem se nevyspala tak dobře jako s ní do prvního roku.. Kolem druhého roku to ale začalo, je čím dál časově náročnější, ale ten čas baví Ale opakuji, že je to o povaze dítěte, tak i matky a dalších okolnostech.