Definovat - to určitě ano. Já jen že mi to "...když chce někdo vyznávat Alaha,Palaha, nebo Čolaha..." nějak nepřišlo jako definice.Jinak nic proti, sama si nemyslím, že by islám byl v realitě života svých vyznavačů vždycky bezproblémový... ale ono je to zase víc o lidech než o tom náboženství samém.
No jo, Effelein, sdílení víry...dost přemýšlím, co Ti k tomu napsat. Myslím, že to hodně závisí na tom, jakou víru kdo vyznává, v jaké společnosti se pohybuje a jaký vůbec je. Určitě to spousta lidí prožívá tak, jak píšeš, zvlášť pokud patří k některé z církví, které na bratrství a spoluprožívání hodně staví.
Máš pravdu, svým způsobem je osvobozující, když je člověk takříkajíc "mezi svými", ale já to "mezi svými" spíš vnímám v rovině nějak vnitřně podobně nastavených lidí než co do náboženské orientace. Jsem ráda, že pár takových kolem sebe mám, ale spíš bych to popsala slovy jako vzájemný respekt, inspirace...to asi nebude to, o čem píšeš Ty.
Stran toho soukromí - beru to tak, že stejně jako na druhém poznám, že někoho miluje, a vím, že s ním žije, ale detaily z jejich důvěrných rozhovorů a ložnice jsou jejich soukromím, podobně poznám věřícího člověka, vím o jeho vyznání, ale jeho duchovní prožitky jsou jen mezi ním a Bohem. Ale jo, jsou určitě i takoví, kteří rádi poreferují o čemkoli, já ne.