Dívala jsem se včera na (asi) dokument či polodokument Křižovatky života, ve kterém pěstounská rodina Kuželova vedla prakticky souboj s biologickou rodinou Ekrtových o chlapce označovaného převážně jako Danoušek. Nejde mi ten pořad z hlavy a není to zdaleka jen kvůli tomu, že šlo o život dítěte. Přiznám se, že jsem byla většinu času hlavně rozčarována z toho, jak "riskantně" se mohou chovat dospělí.

Předpokládejme nyní na chvíli, že pořad skutečně naprosto realisticky popsal celou anabázi, nikomu nepřitížil a nikoho nepřikrášlil. (To samozřejmě nemohu vědět s naprostou jistotou, proto říkám "vycházejme z toho předpokladu".) Dále naprosto nehodlám zpochybňovat prezentovanou skutečnost, že motivem veškerého jednání pěstounky Zuzany Kuželové byla mateřská láska, kterou cítí vůči "synovi". Jako fakt budu pro tuto chvíli brát i to, že soudem nařízené návštěvy u biologických rodičů nebyly v zájmu Dana a mohly ho poškozovat (což by možná neplatilo, kdyby se stýkal jen s biologickou matkou). To, čím se hodlám zabývat a na co by mě zajímal váš názor, je čistě z mého pohledu naprosto nelogické a nesmyslně riskantní počínání paní pěstounky (jakkoli motivované chválihodnou láskou k "synovi").

Pořad jsem viděla od bodu, kdy navštěvování biologických rodičů bylo dáno nařízením soudu a na obrazovce se v tu chvíli zrovna Danova učitelka vyjadřovala k tomu, že se od té doby Dan ve škole zhoršil, je agresivní apod. Tj. napojila jsem se ve chvíli, kdy se jako závažný problém řešilo, že styk s biologickými rodiči asi nebude to pravé ořechové a že je třeba tu skutečnost nějak řešit. Z pohledu pěstounů pak následovaly tyto kroky:
1/ Paní Kuželová jde na sociálku a přeje si "maličkost" zrušení rozsudku. V této chvíli jsem pouze nesouhlasila s její formulací toho, o co vlastně žádá. (Já bych se zajímala o to, jak bude dopad navštěvování biologických rodičů vyhodnocován, spravila bych sociálku o zhoršení Danova prospěchu a chování a žádala bych radu, jak postupovat, aby rozhodnutí bylo přezkoumáno.) Negativně mě v tuto chvíli překvapila i razance reakce zástupkyně sociálního odboru, která se možností, že něco v zájmu dítěte nařízené by vůbec v jeho zájmu být nemuselo a nechtěla to zkoumat. Důležité ale je, že padla informace o tom, že nerespektování rozhodnutí může vést k odebrání Dana z pěstounské péče (což bych jako pěstounka považovala za další razantní zhoršení jeho situace a nikdy bych to neriskovala).
2/ Paní Kuželová se rozhodne prostě jednoho dne nebýt doma a nepředat Dana biologickým rodičům. Možné následky zná a klidně je riskuje. Pro mě naprosto nepochopitelné.
3/ Paní Kuželová se přizná manželovi, ten přijde s prvním logickým krokem a najdou si advokátku, která je odbornicí na rodinné právo. Díky ní se dá do pohybu ověřování vhodnosti existujícího rozsudku.
4/ Splní se to, před čím sociálka varovala, sociální pracovnice přichází Dana odebrat za asistence policie a odvádí ho do dětského domova. Paní Kuželová se pokouší je nevpustit do domu. Reakce v tu chvíli jistě pochopitelná, avšak znovu přitěžující. Dan se dostává do situace, kdy biologické rodiče bude navštěvovat dále, ale ztratil zázemí milující pěstounské rodiny.
5/ Paní Kuželová přiměje manžela, aby navštívili biologické rodiče Dana. S matkou to vypadá na porozumění, následně příchozí otec je agresivně vyhodí. Nepovažuju to celé za rozumné, ale nemělo to potenciál zásadně uškodit.
6/ Paní Kuželová se na sociálce s křikem dožaduje informace o tom, kde Dan je, ač je informována, že jí to sdělit nesmějí. Následné chování pracovnice sociálky je také nevhodné, ale celá akce je kontraproduktivní v tom, že sociálku jen utvrzuje v nevhodnosti volby pěstounské rodiny.
7/ Paní Kuželová navzdory několikerému upozornění na zákaz kontaktu čeká na Dana před dětským domem a setkává se s ním. Kluka ihned odvádí vychovatelka, on musí mít v hlavě zmatek a jako by ho "mámě" vzali po druhé. Nic se tím neřeší a existuje další "hřebíček do rakve" pro soudní jednání.
8/ Dochází na soudní jednání a naštěstí se ukazuje, že Danův biologický otec je ještě méně schopen se ovládat než paní Kuželová. Silně se projeví jeho agresivita, povinné návštěvy biologických rodičů jsou zrušeny a Dan se vrací k pěstounům. Happy end! Za happy end může pan Kužel, advokátka a agresivní biologický otec, všechny kroky milující paní Kuželové mohly naopak vést k tomu, že to dobře nedopadne.

Vím, je to straaaašně dlouhé a těžko hodnotit, když to člověk nezažil. Já jen mám pocit, že tváří v tvář někomu, kdo má oproti mě moc (a zejména moc ještě více ublížit tomu, koho se snažím chránit), je logický postup nedávat mu "zbraně" proti mě a činit rychle a efektivně právní kroky, které povedou ke změně stavu. Jaký pocit jste z toho měli vy ostatní? Sympatizujete spíše s postupem paní Kuželové a chovali byste se stejně?